Jsem úder podpatku o dláždění
a to, co se nad ním tyčí.
Jsem lůno i katedrála.
Jsem slast všech hříchů
a jejich zpovědí.
Nic nepropustím
A tak pláču dovnitř,
když mě nikdo nevidí
tulím se ke své perle pod polštářem.
Jsem prokletá,
přec' všemu vládnu
a vše se ke mě kloní.
Umírám, když v tobě opět proudí slzy.
Pak jsem tvůrčím klidem
a celý vesmír voní.