Jsem spletenými nitkami vašich vlasů
až spolu zestárnete
a slov již nebude třeba.
Ale jsem také vzpomínkou
na okamžik, když jste se potkali jako malé děti
na břehu řeky.
A nikdo z vás se nestyděl za svou nahotu
Upadla jí sponka a Ona řekla:
Jsem zrcadlem hvězd
z dávných bojů, pohledem
do mě cestuješ
do prařeky všech vzpomínek,
leč sama jsem čirá
jako studánka, kam
chodí pít jednorožci.
Jsem slzou jejich krve,
jež se roztříštila
tmou všech světů
jako sníh.
