Jsem červená, barva krve, smrti, lásky i odmítání.
Žhnu a sálám a pálím a zaplavuji.
Jsem magmatická slast žhnoucí v dřeni všeho živoucího.
Nikdy se nezastavím.
Exploduji.
Otvírám.
Nemůžu tě nechat lhostejným; buď mě miluješ, nebo se mnou musíš bojovat - na život a na smrt.
Beru tvé srdce do dlaní a vystavuji jej Slunci, aby zářilo do všech stran.
To jsi ty - a svět to musí vidět, abys oslavil
jej, sebe i mne - červenou.
Jsem modrá
Jsem radostným vzlykáním racků
a všech, jež se ve mě touží utopit
Jsem výška i hloubka, šírka i dálka
roztáhneš paže a padáš do mě
rozplyneš se a jsi mnou
září všeho, září ve všech očích
smíchem všem smíchů
úsměvem všech úsměvů
láskou všech lásek
a všech, jež se ve mě touží utopit
Jsem výška i hloubka, šírka i dálka
roztáhneš paže a padáš do mě
rozplyneš se a jsi mnou
září všeho, září ve všech očích
smíchem všem smíchů
úsměvem všech úsměvů
láskou všech lásek
Jsem bílá
Jsem tak nepatrná, že nevím, jestli jsem.
Potkal jsi mě, když jsem mizela
a schovávala se za stromem.
Čekala jsem, až si mě tvé
paprsky najdou.
A když mě nacházely, tála jsem
a mizela, ale byla nekonečně
šťastná, hlavně když jsi
dal ruce na mé tváře.
Mé líce se rozehřály a zbarvily,
ale to už jsem nebyla já,
to se zrodily mé rozskotačené sestry,
jež však nepoznaly to vznešené privilegium smrti
ve tvých dlaních.
Já jsem zmizela.
A od té doby mě stále
hledáš.
Potkal jsi mě, když jsem mizela
a schovávala se za stromem.
Čekala jsem, až si mě tvé
paprsky najdou.
A když mě nacházely, tála jsem
a mizela, ale byla nekonečně
šťastná, hlavně když jsi
dal ruce na mé tváře.
Mé líce se rozehřály a zbarvily,
ale to už jsem nebyla já,
to se zrodily mé rozskotačené sestry,
jež však nepoznaly to vznešené privilegium smrti
ve tvých dlaních.
Já jsem zmizela.
A od té doby mě stále
hledáš.
Jsem nachová
Plaše jsem ještě klopila oči
ale můj úsměv a tygr za mými víčky
tě již spoutal
a ve snaze zkrotit mě
ulehl's u mých nohou.
ale můj úsměv a tygr za mými víčky
tě již spoutal
a ve snaze zkrotit mě
ulehl's u mých nohou.
Jsem černá
Jsem úder podpatku o dláždění
a to, co se nad ním tyčí.
Jsem lůno i katedrála.
Jsem slast všech hříchů
a jejich zpovědí.
Nic nepropustím
A tak pláču dovnitř,
když mě nikdo nevidí
tulím se ke své perle pod polštářem.
Jsem prokletá,
přec' všemu vládnu
a vše se ke mě kloní.
Umírám, když v tobě opět proudí slzy.
Pak jsem tvůrčím klidem
a celý vesmír voní.
a to, co se nad ním tyčí.
Jsem lůno i katedrála.
Jsem slast všech hříchů
a jejich zpovědí.
Nic nepropustím
A tak pláču dovnitř,
když mě nikdo nevidí
tulím se ke své perle pod polštářem.
Jsem prokletá,
přec' všemu vládnu
a vše se ke mě kloní.
Umírám, když v tobě opět proudí slzy.
Pak jsem tvůrčím klidem
a celý vesmír voní.
Jsem žlutá
Jsem dlouhými paprsky zapadajícího slunce
Skrápím chmýří na tváři dívky kojící děcko na svém prsu
dívám se přes její rameno
Tančím rozvířeným prachem v její světnici
a usedám se všemi za dřevěný stůl.
Tančím mezi bosými lýtky ženců
a lesknu se kovem jejich míhajících se srpů.
Jsem kruhem kruhů,
věncem pampelišek.
Jsem letokruhem šatů i borovic.
Skrápím chmýří na tváři dívky kojící děcko na svém prsu
dívám se přes její rameno
Tančím rozvířeným prachem v její světnici
a usedám se všemi za dřevěný stůl.
Tančím mezi bosými lýtky ženců
a lesknu se kovem jejich míhajících se srpů.
Jsem kruhem kruhů,
věncem pampelišek.
Jsem letokruhem šatů i borovic.
Jsem indigová
Jsem nebesa i matka měst
jež hloubili jste ve skále
než vše pohltilo moře
Když vztyčili jste chrámy
já vhladila jsem do nich duši
Jsem orlojem bez soukolí
Jsem okem věčnosti.
Ale jsem také srdcem
utkaným ze slz delfínů
a zpěvu velryb
z dob, kdy člověk byl teprv
něžným snem,
jež snila v podmořských útrobách
matka země
Viděla
své dítko běžet pískem
Děkovalo za žízeň
Jež jej znovu přivede
k svěžesti hlubiny,
v níž stále zpívám
a svlaží v ní ústa svých očí.
jež hloubili jste ve skále
než vše pohltilo moře
Když vztyčili jste chrámy
já vhladila jsem do nich duši
Jsem orlojem bez soukolí
Jsem okem věčnosti.
Ale jsem také srdcem
utkaným ze slz delfínů
a zpěvu velryb
z dob, kdy člověk byl teprv
něžným snem,
jež snila v podmořských útrobách
matka země
Viděla
své dítko běžet pískem
Děkovalo za žízeň
Jež jej znovu přivede
k svěžesti hlubiny,
v níž stále zpívám
a svlaží v ní ústa svých očí.
Jsem zelená
Spletl ses ve mně.
Vůbec nejsem barvou přírody.
Jsem kočičí oči, jež tě oslepí.
Jsem světlo Orionu.
Jsem úskok tmy.
Jsem elektrický výboj v řece.
Jsem pro ty, co se nebojí
sednout si na dno svého strachu
Trochu to břinkne stříbrem
když otevřeš bránu do podsvětí
Pochopíš, na co mají kočky ocas
Zorničkou Nagualu.
Vůbec nejsem barvou přírody.
Jsem kočičí oči, jež tě oslepí.
Jsem světlo Orionu.
Jsem úskok tmy.
Jsem elektrický výboj v řece.
Jsem pro ty, co se nebojí
sednout si na dno svého strachu
Trochu to břinkne stříbrem
když otevřeš bránu do podsvětí
Pochopíš, na co mají kočky ocas
Zorničkou Nagualu.
Jsem okrová
Jsem sestra zlata
zapomenutá na vinicích
Jsem prach cest, který oslněný
cílem, nevidíš
a pak mě oklepáváš z bot.
Jsem zbytečná,
vím.
Ale když svlažíš své rty vínem
a tvé srdce na okamžik roztaje,
i když mě nevidíš,
Má láska došla naplnění.
zapomenutá na vinicích
Jsem prach cest, který oslněný
cílem, nevidíš
a pak mě oklepáváš z bot.
Jsem zbytečná,
vím.
Ale když svlažíš své rty vínem
a tvé srdce na okamžik roztaje,
i když mě nevidíš,
Má láska došla naplnění.
Jsem stříbrná
Jsem spletenými nitkami vašich vlasů
až spolu zestárnete
a slov již nebude třeba.
Ale jsem také vzpomínkou
na okamžik, když jste se potkali jako malé děti
na břehu řeky.
A nikdo z vás se nestyděl za svou nahotu
Upadla jí sponka a Ona řekla:
Jsem zrcadlem hvězd
z dávných bojů, pohledem
do mě cestuješ
do prařeky všech vzpomínek,
leč sama jsem čirá
jako studánka, kam
chodí pít jednorožci.
Jsem slzou jejich krve,
jež se roztříštila
tmou všech světů
jako sníh.
až spolu zestárnete
a slov již nebude třeba.
Ale jsem také vzpomínkou
na okamžik, když jste se potkali jako malé děti
na břehu řeky.
A nikdo z vás se nestyděl za svou nahotu
Upadla jí sponka a Ona řekla:
Jsem zrcadlem hvězd
z dávných bojů, pohledem
do mě cestuješ
do prařeky všech vzpomínek,
leč sama jsem čirá
jako studánka, kam
chodí pít jednorožci.
Jsem slzou jejich krve,
jež se roztříštila
tmou všech světů
jako sníh.
Jsem fialová
Jsem něha stojící za bleskem
Jsem rána, která hojí
Jsem hromobití lásky ve tvém srdci
když svítá a vše tone v tichu
Jsem rozpraskaná oktáva čísla 13
skrze mě se skáče k Bohu,
tomu mazanému Ďáblu
Jsem víno ve chřtánu
tančícího Zorby
a chtíčem nejvyššího Anděla
Jsem blouznění námořníků
a nevěstek
v bezčasí cigaretového kouře
Jsem štěstí, co se nedělá.
Jsem šicí stroj v rukou
snaživé panny
Pokud svým šatem uhrane
krále.
Vinu se dvěma směry:
Jsem kobercem
k nejvyššímu trůnu.
Jsem rána, která hojí
Jsem hromobití lásky ve tvém srdci
když svítá a vše tone v tichu
Jsem rozpraskaná oktáva čísla 13
skrze mě se skáče k Bohu,
tomu mazanému Ďáblu
Jsem víno ve chřtánu
tančícího Zorby
a chtíčem nejvyššího Anděla
Jsem blouznění námořníků
a nevěstek
v bezčasí cigaretového kouře
Jsem štěstí, co se nedělá.
Jsem šicí stroj v rukou
snaživé panny
Pokud svým šatem uhrane
krále.
Vinu se dvěma směry:
Jsem kobercem
k nejvyššímu trůnu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)